Večírek
Večírek
Divoká hudba proudí mi ušima,
pár skleniček už našlo svůj cíl,
jak je teď snadné přizpůsobit se
rytmickému tepu reproduktorů.
Na vlně oparu vznáším se parketem,
na vlně oparu, co mizí náhle,
spatřením postavy, podoby, pohledu,
svoboda projevu pouští mé rámě.
Najednou vidím zas ten rytmus v těle,
jemuž nedovedu se přizpůsobit.
Uprostřed zábavy ve tmě a tichu,
sunu se na zem v hromadu vzpomínek.
Na hory, divadlo, tanec i hudbu,
na hebkost nezvyklých šatů a ramínek.
Cosi mě změnilo, tam uvnitř celou,
už nemám představy, cíle a mety,
domovu sbohem a životu vstříc,
kudy je jedno, i cesta je cíl,
možná chci poznávat jen jiné světy,
v nichž se mi podaří ošálit osud,
třeba se zadaří a já budu moct
ukázat, že nejsem jak z kovu,
A možná zas jednou vystoupá rtuť
a budu mít šanci potkat tě znovu...
Však do té doby, sbohem buď
a dopřej čas mně i mému slovu...