Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Tak jsem šla jednou sama do klubu...

17. 9. 2009

     Tak jsem šla jednou sama do klubu... Kdo mě zná a ví, kolik mám kolem sebe pořád holek, se možná diví, ale no tak to se prostě stává, ne? Přece je nebudu brát s sebou na lov... Vyrazila jsem tam s tím, že si dám jedno pivo a nenápadně se zase vypařím, ale u vchodu mě zdravotní sestřička zkasírovala s tím, že je dneska akce a vstup za 50,- tak mě hned napadlo, že to bude drahé jedno pivo, a kdyby neměla sestřička tak slušivou latexovou blůzku tak se asi hned otočím a mizím... Ale stalo se a já se ocitla vevnitř. Cestu po schodech jsem znala celkem dobře, i když pro mě, maličkou, osamocenou, byly ten večer nějak strmější... Bylo kolem jedenácté a dole asi tak 30 holek, s většinou jsem si vyměnila pohled už při cestě ze schodů a žádná pro mě nebyla dost velkou výzvou, abych svůj pohled udržela na delší dobu, než bylo nezbytně nutné. Kolem baru bylo plno – výborně!, zapluju do davu asi deseti lidí a získám trochu času, než se zorientuju:
...dvě dámy ve středních letech se líbají...
...orientuju se dál...
...partička lesbiček si povídá o fotbale...
...nepřestávám se orientovat...
...dvě krátkovlasé holky spolu tančí tělo na tělo...

     Výborně, orientace proběhla v pořádku – jsem v baru plném lesbiček. Jupí!!!
Další část nekonečně dlouhých pěti minut po vstupu do klubu. Musím si objednat pití. Jemné naklonění pro nápojový lístek, úsměv na slečnu stojící mezi mnou a lístkem, už chytám pro lístek, když si uvědomím, že je na něm její sklenice. Posouvám ji, opět úsměv... Uff, bylo to o fous a její bílé tričko bych polila jejím červeným vínem – hm, to mohlo být zajímavé seznámení! Nevadí, až si objednám a opiju se, tak příležitost někoho polít ještě určitě bude... Dám si víno, dobrý nápad!

     Stojím pod schody u baru, rozhlížím se, pozoruju, dělám, že pozoruju někoho jiného, dělám, že mě ty holky nezajímají, na kolemjdoucí se usmívám a popíjím. Občas se podívám nad sebe na schody jestli náhodou už nejde... Nevím kdo, jen tak aby to vypadalo, že na někoho čekám a abych si připadala nenápadná... Kurňa, příště si musím vzít ještě mobil, abych mohla dělat, že někomu píšu, dělat, že se dívám, jestli někdo nepíše mě a eventuálně dělat, že volám. To už je ale celkem náročná disciplína... To nevím, jestli by bylo dostatečně věrohodné! Kurňa, že já nemám ten mobil...! No tak budu ještě chvíli civět a půjdu domů!

     Když v tom jsem uviděla nádhernou dívku, jak kráčí ke mě, energicky, se sebevědomým úsměvem říkajícím: "Chci tě!"

     Hm, tak přesně tohle jsem si vždycky přála napsat :-D Ale takhle se to nestalo... Sice ke mě někdo energicky přicházel, usmíval se na mě, ale byl to chlap! Tady a teď, jsem sama v baru plném holek a jde ke mně chlap?! Bože, on na mě i mluví: "Ahoj můžu tě pozvat na panáka?"
     Hm, normální výmluvy typu „promiň, nejsem tady sama“ asi fungovat nebudou... Co teď?
"No jasně, čau já jsem Makda."
"Bolek, co piješ?"
Zrovna teď víno, a jestli to budu s něčím míchat, tak to nedopadne dobře. "Třeba zelenou," odpovídám.
"Výborně!"
Připíjím: "Tak na Bolka."
"Na Makdu!" Dobře, ON, rychle se učí.
"Bavíš se tady dobře?" Jo, pokecáme, když už jsem tady a holky jsou jak pecky.
"Jj, ještě by mohlo přijít víc hezkých zdravotních sestřiček a budu úplně spokojená."
"Zdravotní sestřičky klidně, přítel mě sem dneska pustil, protože věděl, že je tady bezpečno." Jo, tak přítel, uff, to se mi ulevilo, ale chlapák, svalnatý... Hm, být straight jdu do něj!
"Mě tady tak bezpečno nepřijde, ale to je o jiném úhlu pohledu."
"Sedim s holkama tamhle vzadu, chceš se přidat?" Výborně! To je nápad, jupí, s holkama!
"Proč ne?"

     Tak, začínám se skutečně bavit, Bolek mi říká, jak se mu nelíbí české kluby: "Nikdo se nedokáže odreagovat, povídat si, tančí čtyři lidi a ostatní je pozorujou, nebo pozorujou sebe navzájem." Musím mu dát zapravdu a zvlášť v téhle lesbi společnosti mi to přijde jako zažitý stereotyp. "Jdeme se seznamovat, pojď!" Táhne mě za ruku k prvnímu stolu, kde sedí čtveřice sportovně oblečených holek. Snažíme se je vytáhnout na parket, ale škoda, že Bolek vypadá jako skutečný muž a ne jako gay, působíme spíš, že hledáme někoho do trojky. Holky zásadně netančí. Hm, žádné překvapení. Další stůl. Další rozpačité pohledy typu „Odejděte!“. Jdeme nahoru, trochu lepší, ale slečny se s náma baví jen ze zdvořilosti, očividně nechtějí nikoho poznávat. Odcházíme se teda bavit a tančit. Bolek se mi snaží vnutit jednu zmalovanou blondýnu a jednu, co vypadá jak Avril Lavigne, ale ani jedna mi nic neříká. Pokud všichni gayové tančí jako tenhle, tak klobouk dolů, sice mi to kazí lesbickou reputaci, ale co už, chci tančit!

     Nakonec jsem si celý večer dobře užila, a to i po tom, co "můj gay" odešel domů ke svému příteli. Poznala jsem i další nové lidi a tančila už jenom s holkama, jen mě mrzí, že to celé musel nastartovat on, copak my holky na holky to neumíme rozjet? Neumíme se uvolnit, odhodit přesudky a prostě za někým dojít a pokecat? Proč jsou lesby tak uzavřené?
     Já věřím, že všechny chodí na akce, aby se bavily a seznámily, ale když přijde na věc, tak jenom pozorujem!?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář