Tajemná schůzka
Ten den jsem měla na programu pouze tuto schůzku. Mohla jsem si užít klidné vstávání dlouho snídani i ranní sprchu.
Podle mapy to měla být Moravská 38, najít ulici nebyl problém, ale čísla domů byla přeházená a já se nemohla dopátrat tajemné třicetosmičky. V ruce jsem svírala papírek s její adresou a jménem IVA. V deštivém sychravém počasí jsem byla nenávratně zoufalá a promrzlá. Vypadala jsem čím dál hůř a potůčky vody mi stékaly po pramíncích vlasů. Ulice byla dlouhá asi 800 metrů a já jí prošla už po třetí naprosto bezvýsledně. Pošta, manikúra, gymnázium, ordinace plastického chirurga, všechno by se mi za jistých okolností hodilo, ale 38 nikde. Už jsem měla přes čtvrthodinu zpoždění a chtěla to vzdát. Svědomí mi to ale nedovolilo a já si musela přiznat, že taková příležitost se mi už nikdy nemusí opakovat.
Přešla jsem na druhou stranu abych viděla ulici v jiné perspektivě a hledala dál. Nevěděla jsem co od té schůzky vlastně čekat. Prostě jsem odpověděla na další inzerát. V posledních měsících jich bylo tolik, že se mi některé rozhovory slévaly do jednoho. Tenhle inzerát byl ale jiný, zvláštní. Pečlivě jsem prohlížela každou fasádu, každé vstupní dveře a jmenovky.
Konec byl čím dál blíž když konečně jsem zahlédla tu kulaťoučkou třicetosmičku. V přízemí se svítilo, asi už na mě čeká. Zazvonila jsem na zvonek a ozval se příjemně smyslný hlas. Dům vypadal jako každý jiný, ale s jejím hlasem jako by se celý rozzářil a sám se mi otevřel.
Ocitla jsem se v příjemném dřevem vykládaném salónku s dalšími hosty dalších slečen a paní. O naše pohodlí se postarala mladičká dlouhonohá studentka Jana. Požádala mě o chvíli strpení a já jen mlčky přikývla, stejně tak bych přikývla na cokoli jiného o co by mě požádala. Při čekání jsem měla pocity vesměs příjemné jemné chvění v břiše a napětí, ale občas tyto pocity přecházely do nervozity až nevolnosti.
Dveře se otevřely a ozvalo se "vstupte". Srdce se mi rozbušilo a já rázně, ale s obavou vstoupila. Seděla v rohu pokoje, zády ke mě, celá v bílém jako první sněhová vločka ale s vlasy přirozeně rudými a vlnitými. I přes délku pokoje jsem cítila její laskavost a něhu. Otočila se, a se mnou se otočil celý svět. Zelené oči na mě mírně zamhouřily a lehce se usmály. Byla krásná, tak nadzemsky a nepopsatelně krásná. Přiblížila jsem se k ní na délku paže a ucítila jemnou vůni její kůže poseté pihami.
Vyzvala mě abych se posadila k ní na křeslo a já v tu chvíli byla odhodlaná tam ztrávit zbytek života. Když mi pak hleděla z blízka do tváře a jen tak mimochodem si položila ruku na mou hruď věděla jsem, že nám to bude klapat...
Zkrátka najít si zubaře, kterému je člověk ochoten podlehnout nejen v ordinaci je fuška...