Sériová monogamie - fenomén moderní doby?
Dnešní partnerské vztahy (všimněme si označení partnerské namísto manželské) si toto označení opravdu zaslouží. S tím, jak v dějinách sílilo postavení ekonomiky, rozrůstal se i její dosah do soukromých vztahů lidí. Lidé přestávají být manželi a druhy, stávají se partnery. Sériová monogamie je fenomén příznačný pro dnešní uspěchanou dobu. Na rozdíl od minulosti, kdy lidé vnímali čas plynout pomaleji, bylo manželství považováno za něco dlouhodobého, rovněž jaksi pomalého… Protože stejně jako román, diplomová práce nebo televizní seriál, se manželství rozvíjí pomalým tempem, lineárně, kumulativně: prochází různými fázemi, z nichž každá nutně staví na té předchozí. Partneři procházejí „dobrým i zlým“, oba stárnou, mají své zvláštnosti, tloustnou, plešatí a mají vrásčité tváře.
Občas se zdá, že v sousedovic zahradě vyrostla krásnější jablka. Dnešní člověk ztrácí schopnost žít v daném okamžiku, protože myslí už na ten příští. Krach a rozvod svazku je už nyní chápán jako běžná věc. A ani nemusí jít přímo o svazek manželský. Partnerské vztahy jsou na tom stejně. Když leží práh k přechodu z jednoho partnerství do druhého tak extrémně nízko, je jedním z následků třeba to, že mnozí určitou fázi vztahu nikdy neprožijí. Jednoduše proto, že začínají pořád od začátku, s bušením srdce a nejistotou: znovu ta příjemná nervozita na prvních schůzkách, šimrání v žaludku při letmých dotycích, rozbouření hormonů po prvním polibku a exploze citů při dovršení vzájemného poznávání. První fáze každého vztahu založená na zamilovanosti, ocejchovaná tzv. růžovými brýlemi a plná citů a emocí – všichni tuto fázi známe a spousta ji považuje za nejhezčí část vztahu. Není pak divu, že někdo neodolá a po ochabnutí citů, zprvu tak silných, vzdává boj za lásku, porozumění a podporu a odchází hledat štěstí (rozuměj prvotní záplavu emocí z počáteční fáze) jinam. Takové chování může vést až k permanentní promiskuitě, která značí neschopnost jedince setrvat v jednom svazku a pracovat na jeho budování a vývoji.
V tomto světě je sériová monogamie a promiskuita nejlepším příkladem, jak má život tendenci stát bez pohnutí uprostřed šílených zrychlení na přelomu století. Chodíme zpátky na „start“ – zas a zas, takže „zrání“ představuje fenomén naprosto cizí. Rodinný život se zdá pomalý, proto dnes neodpovídá naší době.
Indové, kteří povětšinou žijí v manželstvích, jež určili jejich rodiče, a neradi se rozvádějí, by to formulovali asi takto: „Západní manželství začínají, když je láska na bodu varu, avšak teplota rok od roku klesá. Naše svazky začínají, když se skoro ani neznáme a nechováme k sobě žádné city, ale v průběhu let se vztah rozehřívá jako kotlík na mírném a vytrvalém ohni.“ Možná není indický argument úplně košer, ale za zamyšlení jistě stojí…
Zdroj:
ERIKSEN, T. H. Tyranie okamžiku : rychlý a pomalý čas v informačním věku. Brno : Doplněk, 2005. Vyd. 1. 168 s. ISBN 80-7239-185-2.
Komentáře
Přehled komentářů
Zajímavé je opět srovnání vztahů dnes a dříve. Jindy lidem nepřišlo zvláštní, vdávat se v nízkém věku (rozuměj 18-20 let). Dnes partneři často svazky (nejen) kvůli pracovním závazkům odsouvají na čím dál pozdější dobu. Co se skrývá za touto tendencí? Nepřipravenost na tak závažné rozhodnutí? Nevyzrálost? Neochota se vázat?
Zajímavě tuto tematiku (a nejen ji) zachycuje krátký dokumentární snímek Ida režisérky Terezy Pospíšilové. Během necelé půlhodiny zde líčí příběh Edity, která odešla z domova založit vlastní rodinu, odešla za vizí dokonalého partnerského vztahu, plnohodnotného života. Je však dnes člověk ve 20 letech takový krok opravdu schopen kvalitativně naplnit..?
Snímek můžete zhlédnout online díky letošnímu festivalu Mezipatra, který zveřejňuje krátké a vítězné snímky z minulých ročníků na webu České televize (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/mezipatra/kratke-filmy/ida/). Doporučuji.
Nesnesitelná lehkost partnerství
(Uca, 23. 10. 2009 16:17)