Re: Miluju podzim
Mám taky ráda podzim... Ale asi z jiného důvodu než Makda. Je fakt, že babí léto v celé svojí kráse je úchvatný úkaz a rozechvívající srdcová záležitost každého nezkrotného romantika... Ostatně není krásnějších západů slunce než na podzim, kdy se umírající paprsky odrážejí od barevného listí... Hmm. Všechny romantiky nyní odrazuji od čtení dalších řádků, jelikož půjde jen o výlev antiromanticky založeného člověka...
Když odezní čarovné babí léto, nastává doba poněkud méně oblíbená... Za nehty zalézající chlad, sychravé počasí, častý déšť, mléčná obloha a mlha po ránu i večer... I tohle má však svoje kouzlo... Dnešek byl dá se říct prvním takovým nefalšovaným podzimním dnem. TENHLE podzim byl ve vzduchu i cítit... Byla cítit zima. Podzim je pro mě synonymem melancholické nálady, se zimou ovšem přichází nostalgie. Jestli na jaře láska kvete a v létě vrcholí, tak na podzim dochází k vystřízlivění a v zimě to vše umírá... Klima a celá nálada těchto období takovému průběhu logicky nahrává.
V bezútěšných sychravých dnech se ale přece jen dá nalézt něco... "pozitivního". Melancholie deštivých rán a mlhavých večerů může člověka lákat k zamyšlení nad sebou samým. Nad tím, jaký život vede, co dokázal, co se mu naopak nepovedlo. Nutí zamyslet se nad spornými otázkami jeho momentálního postavení, nad tím, co ho vlastně činí šťastným, resp. nešťastným... Kam vůbec směřuje, jak se cítí a jestli žije opravdu tak, jak vždycky chtěl... V takových chvílích je docela fajn si jen tak zapřemýšlet, nechat se unášet myšlenkami do míst, která bývají obvykle pečlivě uzamčená. Možná je takových jako já jen pár, možná ale každý druhý...
Člověk nemůže být neustále šťastný, protože by jinak nezjistil, jak bolí ztráta a jakou stopu to v jeho duši udělá. Nedokáže si opravdu vážit věcí, pokud je nejdřív neztratí. A podle mého nemůže nalézt smysl života, dokud neztratí naději...
Podivnou melancholii tohoto ročního období se hudebníci snaží zachytit už několik desetiletí... Mě zatím nejvíc oslovila skladba Špatného vliwu. Ti vnímavější možná i přijdou na to, proč... :)
Byl podzim, po létě město topilo se barvách,
vítr přines vůni vzduchu, kterou kdekdo do plic natáh.
Byl podzim, snad se ti chtělo někam běžet,
možná někam tam, kde budou všechno vědět.
Někam kde ti odpověděj na všechno na co se zeptáš,
asis tenkrát doufal, tak na co vlastně čekáš.
Možná se ti právě tenkrát chtělo zůstat stát a čekat,
už měls všeho po krk, už jsi nechtěl někam spěchat.
Chtěls zůstat stát a poslouchat tu divnou píseň,
možná ten podzim na tebe přenesl tu tíseň.
Tu nejistotu z dalšího kroku, stále se vracející
a znova rok od roku pořád máš pocit,
že něco tomu schází, jen tak parkem chodíš
a furt ti to nedochází. Furt se ti vrací myšlenka,
cos před chvílí zapomněl, ale málo platný,
nemáš sílu,abys jí udržel.
Snad zato může vůně vzduchu,
kterou kdekdo do plic natáh,
po roce je tu znova podzim,
silně ujíždí si v barvách...
Jediný co vim, co bude, co je jistý,
že přišel podzim a že bude padat listí.
V týhletý době, kdy nic není jistý,
na sto procent vim, že bude padat listí.
Byl podzim, po létě město topilo se v barvách,
nejvíc bylo stříbra, který někdo černou obtáh
a tvary stínoval, maloval dál a znova dál,
marně podzim pod spadaným listím díla schovával.
Nic proti podzimu, je to příjemnej čas,
když barevný listí prozáří slunce a od všeho jde zář.
Odevšad se ztrácej barvy vodešlýho léta,
ale vznikaj nový barvy, barvy podzimního světa.
Zase plýskanice, studenej vítr, nechce se ven,
stačí se jenom kouknout z okna a vím na čem jsem.
Tak dám se s obchodním autem
a znam s obchodnima týpkam,
každej se vytasí zrovna čerstvejma fotkama.
Zhodnotíte poslední letní jam v Praze Na Palmovce,
ale prej to bylo mnohem lepší v Hradci na odstavce.
Stejně jako v Brně, Pardubicích, kdekoli jinde,
prej konec jedný vostrý sezóny, ale všichni dobře víme,
že nemá cenu zastavovat to co se jednou rozjelo,
tak hergot chlape dávej, víš moc dobře co by to chtělo,
Dj Zero...
Jediný co vim, co bude, co je jistý,
že přišel podzim a že bude padat listí.
V týhletý době, kdy nic není jistý,
na sto procent vim, že bude padat listí.
Byl podzim, to je ten čas, co krátí dny,
co dá ti trochu světla a pak velkou dávku tmy.
A já doufal že skrze tu tmu prohlídnu
všechny ty nástrahy města a falešnejch snů...
Byl podzim a v nás strach ze zimy sílí,
jsme skryti ve stínu, čekáme na svou chvíli,
pak ve správnou vteřinu míříme přímo k cíli,
někdo z nás už sedí, musíme to dát my zbylí.
Žijem v džungli jištěni betonovou masou,
jsme připraveni přežít být novou ideální rasou.
Co nehledí na barvu pleti, spíš sílu touhy,
dokázat, že jména na zdech nejsou pouhý šmouhy.
Byl podzim a kdekdo sklízel to co nezasil,
někdo radost a jinej zlobu lidí který podrazil.
A cesty parkem lemovaný hroby letních lásek
a tušení konce blíž zas o další vlásek.
A padající listí tvořící divný tvary,
včera skončilo léto z novejch hitů,
už jsou zase starý...